Posel z Nových Hutí

V neděli ráno se 6.C sešla na hlavním vlakovém nádraží v Plzni. Sbaleno vše? Čepice, rukavice, vosky na lyže? Asi ano. Nastupujeme do vlaku a pelášíme směr Vimperk. Ejhle, první problém před Horaždovicemi. Po půlhodinové pauze nám průvodčí vysvětluje nenadálou událost na kolejích a přestupujeme na autobus do Strakonic. Tam opět měníme silnici za koleje a pokračujeme dalším spojem do Vimperka. Když v podhorském městečku Vimperk vystupujeme z vlaku do jarního počasí za 10 stupních celsia, začínáme si s lyžemi připadat jako eskymáci na rovníku. Pan autobusák prohodí pár vtipných poznámek a pelášíme na chatu. Odpoledne je ve znamení poznávání okolí. Vyrážíme směrem na Zadov. Hele, támhle je kus sněhu. Šesťáci se slétávají na dvoumetrový flek sněhu jako vosy na med a během minuty sníh mizí. Scéna se několikrát opakuje, mezitím Matěj "průzkumník" leze po stromech a vyhlíží, kam se ten sníh jenom poděl. Dostáváme se na Kobylu - sjezdovku u Zadova. Prozkoumáváme nové opravený můstek, zkoušíme kroky na lezecké stěně a vydáváme se zpět. Druhý den nás čeká výprava na Chalupskou slať. V nejzažším bodě trasy ale zjišťujeme, že oběd se neúprostně blíží a my máme jen hodinu na cestu zpět. Pan učitel zabrouzdá do zvyklostí kmene žijícího v Měděných dolech Mexika a vysvětluje dětem hru, kterou se Tarahumarové baví. Běž si za svým polínkem. Neuvěřitelné nasazení nás dostává zpět ještě před obědem. Odpoledne tradiční biatlon. Na lyžích to nejde, berme alespoň hůlky. Žáci svou přesností střelby ukazují, že by přežili v divoké přírodě. Tedy pokud by svým křikem onu lovenou zvěř nevyplašili. Večer se učíme orientovat za tmy v podobě pálkované. Odpal, nic nevidím, zavřít druhou metu, kde je míček, au, trefil jsi mě do hlavy, promiň, já tě neviděl. Úterý je ve znamení celodenního výletu. Posouváme snídani a vyrážíme autobusem do Františkova, kde prozkoumáváme zbytky údajné továrny na letadla z druhé světové války, nebo jsou to jen sklepy na brambory? Těžko říct, ale zápal našich průzkumníků nemá meze. Jejich představivost je taková, že bychom o továrně mohli natočit další dokument. Pokračujeme směrem na Bučinu, kde se nám otevírá neuvěřitelný pohled na alpské vrcholy. Tiše se ládujeme řízky a kocháme se tou nádherou. Později se dostáváme k hranicím, kde narážíme na hlásku a kus plotu ilustrující dobu železné opony. Pokračujeme na Knížecí pláně a Borovou Ladu. Pro velký úspěch se žáci s údivem dozvídají, že zde cesta nekončí. Autobus je pro měkoty, jdeme pěšky. Na chatu dorážíme v půl páté. Neustále sledujeme počasí, dočkáme se alespoň vločky? Předpověď začíná být zajímavá. Uvidíme, jestli se nepovede alespoň malý sněhulák.