Vady řeči

Pod pojmem "vady řeči" se skrývá mnoho různých potíží s nejrůznějšími příčinami a různými způsoby terapie. Postižení řeči se týká komunikace s okolím, vztahů s ostatními lidmi i rozvoje psychiky. Patří do péče léčebné (ve zdravotnictví) i výchovné (školní logopedie).

1. Opožděný vývoj řeči

První slova začíná dítě používat podstatně později než v 5. čtvrtletí života, má však snahu komunikovat, všemu rozumí. Opoždění začne dítě dohánět někdy až ve 4 letech věku, řeč se upraví do normálu. Opoždění může být způsobeno individuálními odchylkami vývoje nebo málo podnětnou péčí.

2. Dysfázie

Projevuje se nemluvností, pomalým rozvojem řeči nebo ustrnutím řeči na nízké úrovni, je důsledkem poškození řečových center v mozku, takové dítě vyžaduje speciální péči pod dohledem logopeda, diagnostikuje foniatr ve spolupráci s neurologem. Jsou 3 základní formy dysfázie:

- expresivní – dítě všemu rozumí, řeč však nedokáže adekvátně používat, je postižena schopnost projevovat se řečí,
- receptivní – dítě obtížně rozumí mluvené řeči, výslovnost je v pořádku, ale obsahová stránka řeči je chudá,
- totální – jsou postiženy obě funkce, porozumění i řečová produkce. Nejčastěji se objevuje forma v různém poměru smíšená.

Projevy u jednotlivých dětí jsou velice individuální, můžeme se setkat s těmito potížemi:

- opožděný vývoj řeči, někdy až po počátečním dobrém startu, až při tvorbě vět

- velice málo spontánních projevů řeči, stručné odpovědi

- vnitřní řeč je chudá, nedoprovází vlastní činnosti řečí

- obtížné chápání složitějších slov, vět

- děti nemají v oblibě vyprávění

- zhoršená artikulace (typicky hláska K)

- nepřirozená melodie řeči

- potíže s gramatickou stavbou věty (typicky vynechávání zvratného zájmena se)

- potíže s používáním správného tvaru slov

- zhoršené sluchové rozlišování hlásek, zvuků (ne sluchové postižení)

- zhoršená paměť na řeč (dítě neumí správně zopakovat, opsat)

- slovní patlavost – komolení slov

- spojitost s dyslexií a dysortografií

- porušení jemné motoriky

- obtíže s napodobováním pohybu (artikulace, psaní)

- malé hudební nadání

- stagnace kresby

- potíže s trojrozměrnou představivostí a pravolevou orientací

Hmatové a pohybové vnímání nebývá narušeno, proto je vhodné využít jej při nápravě potíží (modelování tvaru písmen, prostorové modely písmen, tvarů). Zrakové rozlišování předmětů bývá také dobré.

Náprava je dlouhodobá, týká se všech postižených oblastí, které, jak již bylo řečeno, jsou u každého dítěte zastoupeny v různé míře.

3. Sluchové postižení – kochleární implantát

Sluchově postižené děti jsou zařazovány do speciálních škol, naše třídy mohou přijmout děti s kochleárním implantátem, kde je ztráta sluchu kompenzována elektronickým zařízením nahrazujícím činnost poškozeného ucha. Takové děti vyžadují speciální logopedickou péči a individuální přístup, cílené rozvíjení řeči pod vedením odborníka. Většinou i tyto děti docházejí do tříd pro nedoslýchavé.

4. Koktavost

Je to porucha plynulosti řeči, která má jednak základ v orgánové dispozici, jednak ve funkčním selhání, může být důsledkem psychotraumatu (pozor na čerta a Mikuláše!!) či neurózou. Poslední výzkumy dokazují, že velkou úlohu hraje dědičnost, koktá také nepoměrně méně dívek než chlapců. Porucha má různou úroveň od občasného zadrhnutí v řeči po závažné stavy spazmů s přídatnými souhyby celého těla, projevy mohou být někdy pouze epizodické, nepravidelné, někdy dlouhodobě znepříjemňují život, dítě může mít strach z mluvení a přestává komunikovat. V období ataků koktavosti se doporučuje dočasně odložit případnou nápravu výslovnosti.

Jsou 2 základní druhy koktavosti – opakování první slabiky slova (1) nebo setrvávání na první slabice a její prodlužování s viditelným napětím (2). Děti své potíže různě prožívají, platí zásada: pokud je dítě spokojené, má přátele, je jimi přijímáno – mlčte o svých podezřeních. Při opravdových potížích navštivte logopeda, existují speciální terapeutické metody. Asi 80% případů se spontánně upraví do 8 let věku (podle Peutelschmiedové).

Pozor - kolem 3. roku věku se může dostavit tzv. fyziologická koktavost (nepravá koktavost), je to stav, kdy se řeč dítěte překotně vyvíjí a je patrná nerovnováha mezi řečí a myšlením. Takové potíže po čase odezní a jejich zvláštní zdůrazňování, napomínání a opravování mohou dítěti ublížit.

Čeho se vyvarovat

- nedejte najevo, že vás koktání dítěte trápí

- nepoutejte na jeho řeč příliš pozornost

- neopravujte

- nezakazujte (říkat „Nekoktej!“ je zcela nevhodné)

- nedávejte najevo netrpělivost

- neskákejte do řeči, nedokončujte slova za dítě

Na co dbát

- sami mluvte a chovejte se uvolněněji, pomaleji

- hovořte k dítěti, čtěte mu, rozvíjejte řeč

- v klidu dítěti naslouchejte

- při záchvatu koktavosti zůstávejte klidní a poslouchejte, co chce říci

- společně recitujte, zpívejte

5. Breptavost

je překotné, zbrklé vyjadřování. Dítě vynechává koncovky i celá slova. Od koktavosti liší breptavost jedna podstatná věc, pokud breptavého opravíme, dokáže řeč korigovat a zlepšit (dočasně). Takové dítě si svoje nedostatky neuvědomuje a netrpí jimi. S vyzráváním nervové soustavy se stav zlepšuje, dítě můžeme taktně korigovat a tlumit zrychlené tempo. Vhodné je rytmizování řeči, říkanky, zpívání. Breptavost se vyskytuje u dětí s ADHD.

6. Vady výslovnosti (dyslalie, patlavost)

Vývoj výslovnosti probíhá u každého dítěte jiným tempem, každé dítě má také jiné řečové nadání. Postupně si osvojuje jednotlivé hlásky a naučené se fixuje. V předškolním věku je řeč ještě proměnlivá a tvárná, v té době je nesprávná výslovnost normální, fyziologická a postupně se přibližuje normě.

O vadě výslovnosti mluvíme při zafixování nesprávných podob hlásek po 7. roce věku, takové odchylky se již spontánně neupraví. Špatná výslovnost se může projevit u jedné, několika nebo mnoha hlásek, nejčastěji je to R, Ř a sykavky (především c,s,z). Jsou 3 základní typy patlavosti – dítě buď hlásku vynechává (stom místo strom), nahrazuje ji jinou existující hláskou (stlom místo strom) nebo používá náhradní zvuk (např. ráčkování).

Zvláštním typem je tzv. asimilace, kdy celé skupiny hlásek (nejčastěji sykavky) jsou vyslovovány podobně, rozdíly se stírají (s–š, z-ž jsou vyslovovány stejně).

Dětem může dělat potíže psaní slov, která špatně vyslovují (píšou pak třeba tláva místo tráva, nebo naopak sráma místo sláma).

Péče probíhá pod vedením logopeda nebo logopedického asistenta, výslovnost jednotlivých hlásek se napravuje postupně, podle náročnosti a stavu řeči.

7. Rozštěpové vady - palatolalie

Palatolalie je vada řeči, která provází rozštěp patra, je to vrozená vada, při které je trvale otevřen průchod z dutiny ústní do dutiny nosní (nefunkční patrohltanový závěr), je postiženo polykání, správné dýchání. Při řeči rezonuje vzduch v nosní dutině, zvuk je deformovaný – huhňavý, je to tzv. otevřená huhňavost (postiženy jsou všechny souhlásky kromě nosovek – m, n). Menší síla vydechovaného vzduchu také brání výraznějšímu vyslovování některých hlásek (např. p, b, t, d), vzduch uniká nosem.

Vada se projevuje i nedostatečnou koordinací činnosti artikulačních orgánů, jazyk bývá příliš posunut dozadu a nahoru ve snaze pomoci uzavření nosní dutiny – toto je třeba péčí odstraňovat.

Hlavní podíl na zlepšování stavu mají chirurgické zákroky, pro zdárný vývoj řeči je však nezbytná i logopedická péče. Při stejné vadě může být stav řeči velmi rozdílný. Nápravnou péčí je možné dosáhnout velmi dobrých výsledků. Defekt nemá nic společného s rozumovým vývojem.

8. Dysartrie

Je to vada doprovázející DMO (dětská mozková obrna), vyznačuje se omezenou nebo deformovanou hybností artikulačních orgánů (jazyk, rty, mimické svaly), řeč je neobratná a pomalá, je postiženo vyslovování jako celek, ne jen jednotlivé hlásky. Odstraňuje se odbornou rehabilitací a cílenou logopedickou péčí.

Na závěr

Na závěr malé varování – nepokoušejte se diagnostikovat vadu řeči sami, to patří do rukou odborníka, lékaře nebo logopeda. Poruchami řeči se mohou projevovat další onemocnění, zejména nemoci psychického rázu jako je mentální retardace, neurózy a psychózy, autismus, orgánové mozkové poruchy či sluchové postižení. Toto všechno je třeba vyloučit před stanovením diagnózy "porucha řeči".